2. Nocování

24.1.2019

Hned od rána se do školy valily děti s taškami, spacáky, matracemi...Naštěstí máme pod schody prostor, kam se všechno – kromě dětí, dalo pěkně uskladnit. Děti naopak nejen, že nešly uskladnit, ale nešly ani uklidnit. Vidina večerního dobrodružství spolu s blížícími se jarními prázdninami z nich dělala „neřízené střely".
Do pěti hodin si některé děti ještě odskočily ze školy na kroužek, ale v pět hodin to vypuklo. Na tabuli se objevila obálka se zašifrovanou zprávou od paní učitelky Barbory. Za pomoci Zuzanky se druhákům podařilo zjistit, že se mají během dost krátké doby přesunut do nedalekého mateřského centra Veselý Čertík, kde na ně čekala paní učitelka a společně si prožili pohádku o Třech prasátkách.
Cesta parkem zpět do školy byla dobrodružná už jen tím, že byla tma. V parku ani noha a na nebi zářící měsíc.
Po příchodu do školy jsem začala chystat věci na společnou přípravu večeře – toastů. Děti šly pomoci Zuzance s odnesením věcí z auta. Najednou se přiřítily a všichni na mě volali. Nedokážu ani popsat, tu směsici překvapení, dojetí a vděku. „Mých" šest druháčků společně se Zuzankou pro mě přichystali oslavu narozenin!!! Balónky, dort, obří přání, dárky...
Začínám přicházet do věku, kdy už se mi to stárnutí nelíbí, ale pokud by to bylo vždy spojené s něčím tak milým, ať mám klidně další narozeniny zítra ;-)
Podařilo se nám dort před dětmi uchránit, neboť byl čas večeře. A tak se šlo chystat toasty. Bylo to zábavné, příjemné a nakonec i chutné. Každý si naložil to, co má na toastu rád. A dokonce skoro nic nezbylo. Konečně byl čas na banánovo-čokoládový dort. S plnými břichy jsme uklidili a šlo se zase vařit. Tentokrát to bylo nejedlé. Zuzanka si pro děti připravila oblíbený experiment – výrobu slizu. To je činnost, kterou snad žádná máma doma dělat nechce. Je s tím hrozně nádobí, práce a bince. Takže děti to nesmírně baví! Mám pocit, že jsem míchala v kuse snad hodinu. Ačkoli jsme na to byly dvě, i tak nám ruce téměř nestačily.
A byl konečně čas stlaní, převlékání a uléhání do spacáků. Demokraticky se odhlasoval film „Hurá, do pravěku!" který schválily i paní učitelky, neboť není nijak zvlášť dramatický, ale především končí dobře a pozitivně. Ke sledování kina patří nějaké to mlsání - dali jsme si hrstku brambůrek. Ke konci filmu už se zdálo, že mnozí si nestihnou ani vyčistit zuby a usnou. Neusnuli... až do 22:17. A to i přesto, že jsme jim zazpívali ukolébavku! Kdo ty ukolébavky vymýšlí, když vůbec nefungují?
Ráno se spalo až do 7:30. A co bylo k snídani? Luxusní, krásné, báječné a výborné buchtičky, muffinky, koláčky...od našich maminek. S kupovanou vánočkou, kterou jsme se Zuznakou k snídani naplánovaly, jsme mohly jít krmit kachny. Nešly jsme, ale mohly jsme. V takové konkurenci neměla šanci. Samozřejmě, že jsme to nesnědli a to ani ke svačině, takže jsme si na pomoc přizvali prvňáky.
Páteční vyučování jsme prožili v unavené, ale blažené harmonii...Nebojte, už brzo si to zopakujeme!